Základem převodového mechanismu je jednoduchý (jednořadý) planetový převod. Obecně se převodový mechanismus automatické převodovky skládá ze dvou nebo více planetových převodových mechanismů. Jednoduchý planetový převodový mechanismus obsahuje solární kolo, několik planetových převodů a ozubený věnec. Mezi nimi je planetové kolo zděděno pevnou osou planetového rámu, což umožňuje rotaci planetového kola na větvích. Planetová kola a sousední solární kola a ozubená kola jsou vždy v pravidelném záběru, obvykle se šikmými ozubenými koly pro zlepšení stability práce.
Mezi jednoduchými planetovými převodovými mechanismy je středem planetového převodového mechanismu solární kolo, solární kola a planetová kola a dvě vnější ozubená kola jsou v opačném směru. Stejně jako se slunce nachází ve středu sluneční soustavy, je sluneční kolo pojmenováno podle svého umístění. Kromě otáčení osy hvězdicového ozubeného kola planetovým kolem se za určitých provozních podmínek bude otáčet také kolem centrální osy solárních kol pod pohonem planetového ozubeného kola. Když k tomu dojde, nazývá se to způsob přenosu planetového převodového mechanismu. V celém planetovém převodovém mechanismu, jako je rotace planetového kola, a planetového hřebenu je pevná. Tato metoda podobná převodu s paralelní osou se nazývá převod s pevnou osou. Ozubené kolo je vnitřní ozubené kolo. Často je v záběru s planetovým kolem. Počet planetových převodů závisí na konstrukčním zatížení převodovky. Obvykle jsou tři nebo čtyři a čím více je číslo, tím větší.
Jednoduché mechanismy planetových převodů se obvykle nazývají tři součásti a tyto tři součásti se týkají solárních kol, planetových hřebenů a ozubených kol. Mají-li tyto tři složky určovat vzájemný pohybový vztah, musí být nejprve jedna ze složek pevně stanovena a poté určit, kdo je iniciativní, a určit rychlost a směr otáčení aktivních částí. Je to správné.
